Myslím si, že když je člověk v dobré společnosti, tak je to samozřejmě dobře, protože když člověk nebude v dobré společnosti, tak to potom znamená, že také může být opravdu mrzutý anebo se také stresovat. Já se tomu nedivím, protože já, kdybych byla opravdu v nějaké špatné společnosti, kde by se mi vůbec nelíbilo a kde bych se jenom psychicky trápila, tak bych se z toho asi složila. Moje kamarádka právě omdlela a zhroutila se z toho, že měla zaměstnání, kde jí to nebavilo a kde prý byl opravdu hodně přísný šéf. Kamarádce jsem několikrát opakovala, jestli třeba nechce z toho zaměstnání odejít, aby třeba si odpočinula, aby neměla syndrom vyhoření.

Ale kamarádka mi stále opakovala, že ona jednoznačně potřebuje peníze a že do práce potřebuje chodit. Řekla jsem jí, že přeci zdraví je přednější. Tohle mi moje kamarádka sice potvrdila, ale řekla, že i když v zaměstnání má opravdu špatnou společnost a docela nepříjemné kolegy, tak říkala, že musí tak i tak zůstat, že tam má opravdu plno nedodělané práce a také že chce, aby měla peníze navíc. Říkala, že se prý blíží Vánoce a potřebuje peníze také na Vánoce, aby potěšila své děti a svého partnera. Navíc ona také ještě splácí půjčku.

Oba dva s partnerem mají hypotéku a také ještě splácí velikou půjčku, takže se zase kamarádce na jednu stranu nedivím, že ona v této špatné společnosti a mezi kolegy chce zůstat, i když se jí tam vůbec nelíbí. Nevím jak vy, ale já bych tam asi nezůstala. Mě by tohle docela dost vadilo. Řekla jsem si, že kdybych byla na kamarádky místě, že bych se z toho asi zhroutila, vůbec bych tohle nesnesla. A proto jsem si řekla, že nejlepší by bylo, kdyby vlastně člověk si také uvědomil, co je důležitější, jestli zaměstnání a peníze anebo nějaká lepší či horší společnost. Samozřejmě, že nejlepší společnost je vždycky taková, kde je vám příjemně a kde vlastně se stále jenom usmíváte. A je vám dobře. To potom ani nevnímáte čas.